Po roce jsou opět tu. Vánoce. Mnoho lidí nejenom v České republice je pokládá za vůbec nejkrásnější svátky v roce. A i když žijeme v globalizovaném světě, vánoční tradice a zvyky se v jeho různých částech mohou značně lišit. Někoho možná i překvapit. Zatímco třeba Japonci si o Vánocích pochutnávají na smaženém kuřeti, Havajci opékají vánoční prase. Ve venezuelském Caracasu zase jezdí lidé na ranní mše na kolečkových bruslích. V Grónsku pak muži na Štědrý den slouží ženám (tento zvyk by jistě přivítaly i ženy z jiných koutů planety). Pokud studujete nebo pracujete v Česku a rozhodli jste se tu prožít i letošní Vánoce, je dost možné, že nad některými místními zvyklostmi taky pozvednete obočí. Určitě ale stojí za to pravé české Vánoce zažít a ochutnat!
Co se v článku dočtete:
Kdo v Česku naděluje dárky a jak vypadá štědrovečerní tabule
Zlaté prasátko? Nevídáno
Dárky v českých domácnostech rozdává 24. prosince večer, tedy na Štědrý den, Ježíšek. Má přitom dost napilno, protože povinnosti ho čekají i na Slovensku, v Rakousku nebo v jižním Německu. Jak Ježíšek vypadá, ví nejlépe děti. A rády a podrobně vám to popíšou. Jen počítejte s tím, že jejich odpovědi se s největší pravděpodobností shodovat nebudou.
Ještě než Ježíšek nachystá nadílku pod vánoční stromečky, vyhlížíme zlaté prasátko. Pověra praví, že ho spatří všichni, kdo na Štědrý den – až do večeře – nebudou jíst maso. Tušíte správně, i přes veškerou snahu ho nikdy nikdo neviděl. A kdo tvrdí, že ano, otírá si pusu od vinné klobásy. Tím se dostáváme k vánočnímu menu. Vinná klobása se často servíruje jako štědrodenní oběd. Tomu předchází snídaně v podobě vánočky (sladkého pečiva z kynutého těsta) doplněné o vánoční cukroví. A očekávaným hlavním chodem Štědrého dne je štědrovečerní večeře. Ta se nejčastěji skládá z rybí polévky a smaženého kapra s bramborovým salátem. Ne všem je ale aroma kapra po chuti. A navíc obsahuje hodně kostí. Proto ho mnohdy nahrazují vepřové nebo kuřecí řízky, případně jiné, „přístupnější“ druhy ryb. Například losos nebo tuňák. Nicméně na bramborový salát dá dopustit málokdo. Rozpravy o tom, co rozhodně (ne)patří do bramborového salátu, bývají oblíbeným tématem vánočních večírků. Dávat, nebo nedávat do bramborového salátu uzeninu? A co hrášek? Cože, červenou řepu? Debaty jsou to vyhrocené. Každá rodina má totiž svůj bramborový salát. A ten je prostě nejlepší. Hezky uleželý, připravený na balkóně ve velkém lavoru s takzvanou prubířskou lžící. Bramborového salátu není nikdy dost.
Z pohádky do pohádky
Když si na Štědrý den nebo na první i druhý svátek vánoční (25. a 26. prosince) zapnete některý z českých televizních programů, budete mít pocit, že došlo k nějaké technické závadě. Vždyť všude vysílají jenom pohádky! Ráno, přes den, večer. Pořád. A dospělí u nich sedí jako přikovaní. Veřejnoprávní televize uvádí rok co rok novou vánoční pohádku a s napětím očekává, jak ji diváci přijmou. Ti pak o tom, jak se povedla nebo nepovedla, debatují na sociálních sítích se stejnou vervou, s jakou obhajují svoji, a tím pádem jedinou přijatelnou verzi bramborového salátu. Pro zajímavost – vůbec nejsledovanější se stala vánoční pohádka Anděl páně 2, kterou na Štědrý den v roce 2017 sledovaly více než 3 miliony lidí. V desetimilionovém Česku jde o ohromující číslo.
To, co utváří české Vánoce, nejsou ovšem pouze pohádky, dárky a dobré jídlo. To by bylo až přílišné zjednodušení. Vánoční svátky v Česku jsou především o pocitu sounáležitosti, rodinné pohodě a setkávání se s blízkými. Čas, kdy se na chvíli zpomalí svět a my spolu s ním. V minulosti lidé dokonce nechávali jedno místo u svátečně prostřeného stolu volné. Pro případ, že by dorazila nečekaná návštěva. Kdo ví. Třeba to místo čeká právě na vás.
Šťastné a veselé!
